Myšlenka zřídit hospic se rodila někdy na zlomu tisíciletí. Vyvrcholila založením Sdružení sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích (nyní občanské sdružení Hospic sv. Jana N. Neumanna) v roce 2000 dle Zákona č. 83/1900 sb. Hledal se vhodný objekt. Pro účely zřízení hospice nabídla svůj objekt Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Neumannově ulici, jejichž klášter se nachází mj. v prostorách, kde žil významný prachatický rodák, pozdější biskup philladelpský v USA - sv. Jan N. Neumann. Tím vlastně byl předurčen i název budoucího hospice. Protože je myšlenka této služby velmi blízká spiritualitě sester, bylo i v jejich zájmu, aby dům dále sloužil lidem potřebným, jak si to přál otec Jana Neumanna, když jim dům daroval. Později kongregace zakoupila další dva domy v sousedství a tak mohla pronajmout své objekty pro hospic za symbolickou cenu 1,- Kč. S žádostí o poskytnutí státní dotace nemohlo však sdružení přijít dříve, než se obyvatelé bývalého domova důchodců odstěhují z klášterního areálu do nově postaveného objektu.
.jpg)
Rok 2003 je zlomovým pro realizaci tohoto projektu. Občanské sdružení s vypracovanou projektovou studií zažádalo koncem roku 2002 o státní dotaci Ministerstvo zdravotnictví ČR. V únoru roku 2003 přišel z MZ ČR příslib o poskytnutí dotace. Plán rekonstrukce budov do podoby hospice byl rozložen do let 2003 až 2005.
Několik nadšenců ve sdružení se rozhodlo vybudovat v Prachaticích hospic, který by sloužil a pomáhal potřebným. Zdálo se to nereálné. Bez zkušeností, bez peněz, za to s velkou dávkou odhodlání, vůle, ale i naivity.
Jak příznačná je dikce tehdejších členů - zakladatelů: „... občanské sdružení sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích vzniklo ..., aby myšlenku hospicového hnutí uvedlo ve skutečnost právě v Prachaticích. Aby vyburcovalo nejen zdravotnickou veřejnost k diskusi. Aby v mysli nás všech nebyla smrt považována za něco nepřirozeného, jako tabu, ale aby byla brána jako přirozená součást života. Vždyť neberme si právo na to umírat v náruči svých blízkých a s citlivým doprovázením. Nevidím výhody umírání odosobnělého, anonymního, osamoceného, mezi čtyřmi stěnami a utlumen sedativy natolik, abych nebyl schopen se s jasnou myslí setkat s Bohem!..."
Z ničeho, z obyčejného nadšení byl později, k překvapení škarohlídů, uveden v život popsaný projekt. Stála za ním dřina po příchodu ze zaměstnání, bezesné noci, ošizené rodiny, dobrá vůle a nijaký ekonomický prospěch žádného ze zúčastněných. Z ničeho se podařilo vybudovat velké dílo. Patří jim všem za to nehynoucí uznání.
Občanské sdružení spojilo svoje síly s městem Prachatice, které vyslovilo veřejně záštitu nad tímto projektem. Bez výrazné pomoci starosty města Prachatice, pana ing.Jana Bauera a obětavé práce zaměstnanců městského úřadu by náš společný projekt nemohl dále pokračovat. Neméně vstřícně a ochotně se později k projektu přihlásil i Jihočeský kraj, především prostřednictvím hejtmana RNDr. Jana Zahradníka a vicehejtmana MUDr. Vladimíra Pavelky. A to jak v podobě podpory morální, tak i finanční. Když projekt zaštítil svou autoritou i diecézní biskup mons. Jiří Paďour, OFMCap., ředitelka Diecézní charity Mgr. Michaela Čermáková i řada dalších, úspěch se přestával vznášet kdesi daleko v oblacích a začal získávat reálné obrysy. 24. 9. 2003 byl oznámen výsledek veřejné obchodní soutěže. Vítězem se stala firma Metrostav, a.s., se kterou byla uzavřena smlouva o dílo 25. 3. 2004. Tehdy činila cena něco přes 57 mil. korun. V průběhu času díky zvýšení DPH, vícepracím aj., nakonec částka převýšila hodnotu 80 mil. Kč.
.jpg)
Stavba začala oficiálně 19. 2. 2004, když došlo ke slavnostnímu předání staveniště generálnímu dodavateli - firmě Metrostav. Při této příležitosti z úst zástupce Ministerstva zdravotnictví PhDr. Filece mj. zaznělo: „Zařízení tohoto typu jsme v minulých dobách neznali. Jestliže je dnes naprosto běžné, že otcové mohou být u zrození svých dětí, totéž nelze říci o konci života. Hospice jsou zařízeními na polidštění nejen zdravotnictví, ale celé společnosti. 60 milionů není malá částka, ale ukazuje se
, že když je myšlenka opravdu silná, peníze se najdou. Proto nejsou peníze to hlavní, hlavní jsou lidé dobré vůle a to se v Prachaticích naplnilo.."
V dubnu 2004 začaly demoliční práce a na konci téhož roku bylo možno konstatovat, že hrubá stavba je hotova. Během jara 2005 probíhaly dokončovací práce a započalo vybavování vnitřním zařízením.
24. října byl hospic za účasti vysokých státních, krajských a církevních činitelů slavnostně otevřen a 1. listopadu 2005 jsme oficiálně zahájili provoz.
"Když najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede"
J. Doubrava
