Myšlenka zřídit hospic se rodila někdy na zlomu tisíciletí. Vyvrcholila založením Sdružení sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích (nyní občanské sdružení Hospic sv. Jana N. Neumanna) v roce 2000 dle Zákona č. 83/1900 sb. Hledal se vhodný objekt. Pro účely zřízení hospice nabídla svůj objekt Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Neumannově ulici, jejichž klášter se nachází mj. v prostorách, kde žil významný prachatický rodák, pozdější biskup philladelpský v USA - sv. Jan N. Neumann. Tím vlastně byl předurčen i název budoucího hospice. Protože je myšlenka této služby velmi blízká spiritualitě sester, bylo i v jejich zájmu, aby dům dále sloužil lidem potřebným, jak si to přál otec Jana Neumanna, když jim dům daroval. Později kongregace zakoupila další dva domy v sousedství a tak mohla pronajmout své objekty pro hospic za symbolickou cenu 1,- Kč. S žádostí o poskytnutí státní dotace nemohlo však sdružení přijít dříve, než se obyvatelé bývalého domova důchodců odstěhují z klášterního areálu do nově postaveného objektu.

Rok 2003 je zlomovým pro realizaci tohoto projektu. Občanské sdružení s vypracovanou projektovou studií zažádalo koncem roku 2002 o státní dotaci Ministerstvo zdravotnictví ČR. V únoru roku 2003 přišel z MZ ČR příslib o poskytnutí dotace. Plán rekonstrukce budov do podoby hospice byl rozložen do let 2003 až 2005.

 

Několik nadšenců ve sdružení se rozhodlo vybudovat v Prachaticích hospic, který by sloužil a pomáhal potřebným. Zdálo se to nereálné. Bez zkušeností, bez peněz, za to s velkou dávkou odhodlání, vůle, ale i naivity.

 

Jak příznačná je dikce tehdejších členů - zakladatelů: „... občanské sdružení sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích vzniklo ..., aby myšlenku hospicového hnutí uvedlo ve skutečnost právě v Prachaticích. Aby vyburcovalo nejen zdravotnickou veřejnost k diskusi. Aby v mysli nás všech nebyla smrt považována za něco nepřirozeného, jako tabu, ale aby byla brána jako přirozená součást života. Vždyť neberme si právo na to umírat v náruči svých blízkých a s citlivým doprovázením. Nevidím výhody umírání odosobnělého, anonymního, osamoceného, mezi čtyřmi stěnami a utlumen sedativy natolik, abych nebyl schopen se s jasnou myslí setkat s Bohem!..."

Z ničeho, z obyčejného nadšení byl později, k překvapení škarohlídů, uveden v život popsaný projekt. Stála za ním dřina po příchodu ze zaměstnání, bezesné noci, ošizené rodiny, dobrá vůle a nijaký ekonomický prospěch žádného ze zúčastněných. Z ničeho se podařilo vybudovat velké dílo. Patří jim všem za to nehynoucí uznání.

Občanské sdružení spojilo svoje síly s městem Prachatice, které vyslovilo veřejně záštitu nad tímto projektem. Bez výrazné pomoci starosty města Prachatice, pana ing.Jana Bauera a obětavé práce zaměstnanců městského úřadu by náš společný projekt nemohl dále pokračovat. Neméně vstřícně a ochotně se později k projektu přihlásil i Jihočeský kraj, především prostřednictvím hejtmana RNDr. Jana Zahradníka a vicehejtmana MUDr. Vladimíra Pavelky. A to jak v podobě podpory morální, tak i finanční. Když projekt zaštítil svou autoritou i diecézní biskup mons. Jiří Paďour, OFMCap., ředitelka Diecézní charity Mgr. Michaela Čermáková i řada dalších, úspěch se přestával vznášet kdesi daleko v oblacích a začal získávat reálné obrysy. 24. 9. 2003 byl oznámen výsledek veřejné obchodní soutěže. Vítězem se stala firma Metrostav, a.s., se kterou byla uzavřena smlouva o dílo 25. 3. 2004. Tehdy činila cena něco přes 57 mil. korun. V průběhu času díky zvýšení DPH, vícepracím aj., nakonec částka převýšila hodnotu 80 mil. Kč.

Stavba začala oficiálně 19. 2. 2004, když došlo ke slavnostnímu předání staveniště generálnímu dodavateli - firmě Metrostav. Při této příležitosti z úst zástupce Ministerstva zdravotnictví PhDr. Filece mj. zaznělo: „Zařízení tohoto typu jsme v minulých dobách neznali. Jestliže je dnes naprosto běžné, že otcové mohou být u zrození svých dětí, totéž nelze říci o konci života. Hospice jsou zařízeními na polidštění nejen zdravotnictví, ale celé společnosti. 60 milionů není malá částka, ale ukazuje se, že když je myšlenka opravdu silná, peníze se najdou. Proto nejsou peníze to hlavní, hlavní jsou lidé dobré vůle a to se v Prachaticích naplnilo.."

V dubnu 2004 začaly demoliční práce a na konci téhož roku bylo možno konstatovat, že hrubá stavba je hotova. Během jara 2005 probíhaly dokončovací práce a započalo vybavování vnitřním zařízením.
24. října byl hospic za účasti vysokých státních, krajských a církevních činitelů slavnostně otevřen a 1. listopadu 2005 jsme oficiálně zahájili provoz.

 

  

 

"Když najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede"

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak to vidí... ředitel hospice na vlnách ČRo 2

 

 

Film o hospici (32 min.)