Celému personálu na 3.patře ze srdce děkujeme za lidskou a vřelou pomoc v posledních dnech a minutách při odchodu našeho syna a bratra. Velké díky vám všem.

Dne 11. února si každoročně připomínáme Světový den nemocných.

Tento svátek vyhlásil roku 1992 papež Jan Pavel II., aby vyjádřil podporu trpícím i pečujícím.

Udělejme radost nemocným lidem v našem okolí návštěvou či malou pozorností. Vědomí, že na nás někdo myslí v naší nemoci už samo o sobě přináší úlevu, díky níž se všechny těžkosti snáze překonají.

Nemocné v hospici při této příležitosti navštívil pomocný biskup českobudějovický, Mons. Pavel Posád. Návštěva byla velmi přívětivá, povzbuzující a lidská. Radost pacientům udělal i dárek v podobě květiny či piva z rukou našich boromejek.

Sdílená bolest je poloviční bolest a sdílená radost je dvojnásobná radost.

Obrovskou odměnou za naši péči je vždy zpětná vazba. Přikládáme text jednoho z dopisů od pozůstalých:

Vážený pane řediteli a všichni zaměstnanci Hospice sv. Jana N. Neumanna!

O maminku u Vás bylo vždy vzorně postaráno, dokázali jste ji ulevit od bolesti, sestřičky si s ní povídaly, dokonce ji ostříhaly a učesaly. Když bylo hezky, byly jsme s maminkou ve Vašem krásném parku, na koncertě Babouků a dalších akcích. V zimě jsme viděli na pokoji čerta a Mikuláše, za oknem sněhuláka nebo na Vánoce děti zpívali koledy. Dvakrát jsme mohli v salónku s celou rodinou oslavit maminky narozeniny. 

Nyní v době bolesti z jejího odchodu si ani na všechno nevzpomenu. Jezdili jsme k vám jako domu, protože jsme sestřičky i pana ošetřovatele znali. Obdivujeme, jak se o své pacienty staráte, s jakou péčí, osobním nasazením a lidskostí. Vaše práce má hluboký smysl, pomáháte tím celým rodinám, které se o své nemocné blízké nedokží postarat. Zbývá jen znovu všem moc poděkovat. Děkujeme, děkujeme, děkujeme.

Přejeme všem hodně zdraví a štěstí a sílu ve vaší smysluplné práci.

Mikuláš, anděl a čert přinesli do života našich pacientů chvíli překvapení a radosti Bylo úžasné vidět, jak tato návštěva rozzářila tváře našich pacientů. A s úlevou sdílíme, že čert nikoho neodnesl Děkujeme za tyto krásné chvíle. 

Odborná stáž je příležitost, jak přenést dobrou praxi od zkušenějších kolegů, navázat přátelské vztahy i utužit vlastní partu.

Hospic sv. Anežky v Červeném Kostelci je pojem. Několikrát jsme v naší historii byli čerpat zkušenosti právě tam. Je prvním lůžkovým hospicem v naší zemi a zakládala ho přímo MUDr. Marie Svatošová v roce 1995. Počátkem listopadu se s radostí a nadšením naše 3 sestřičky vydaly na třídenní stáž a přijely velice nadšené. Děkujeme našim kolegyním v Č. Kostelci za srdečné přijetí, ochotu dělit se o zkušenosti a nová přátelství.

Boží čerpací stanici duchovního občerstvení. 

Ve čtvrtek 5. října jsme oslavili svátek sv. Faustyny Kowalské a druhý den brzy ráno za ní a za sv. Janem Pavlem II. vyrazili do polského Krakowa. Oba jsou s námi nerozlučně spjati. Kaple v prachatickém hospici je zasvěcena právě velkému polskému papeži a je nejstarší toho jména na světě. V sesterském Domově matky Vojtěchy je kaple dedikována Božímu milosrdenství, kterýžto svátek Jan Pavel II. ustanovil na druhou velikonoční neděli podle mystických zjevení právě sv. Faustyny. V tento den také každoročně konáme malou pouť právě z hospice do DMV.

Zaměstnanci lůžkového hospice, jeho dceřiných domácích hospiců ve Strakonicích, Č. Budějovicích, Prachaticích a Č. Krumlově a Domova Matky Vojtěchy mají náročné povolání, celý rok vydávají mnoho sil na péči o svěřené pacienty. Je nezbytné síly nejen vydávat, ale načerpávat. Proto, vyzbrojeni vírou, se dvěma kněžími a třemi řeholními sestrami, plný autobus sestřiček, ošetřovatelek, lékařů a dalších vyrazil za oběma světci do míst jejich pozemského působení – Krakowa. K Boží čerpací stanici duchovního občerstvení.

Dne 22.11. naše milá pacientka, která je u nás na respitním pobytu oslavila své 99. narozeniny.

 Ve společnosti našeho úžasného personálu a pana ředitele jsme mohli sdílet tento okamžik. Úsměv a optimismus nám dodal sílu i inspiraci. Děkujeme za příjemně strávený společný čas.

ne 2.10. se v Prachaticích opět po roce udílelo ocenění Pečující s kytičkou.

Při slavnostním odpoledni byla oceněna i práce našich zaměstnanců. Děkujeme za vaši příkladnou službu, za vaše nadšení a laskavost, kterou šíříte kolem sebe. Moc si vás vážíme a radujeme se s vámi!

Zde texty k nominacím pro lůžkový hospic (napsala vedoucí lůžkového hospice Eva Ludačková):

Nominace Monika Fürstová:

Naše báječná sestřička Monika je maminkou pěstounské rodiny, spolu s manželem vytváří domov a zázemí pěti dětem. Je nositelkou dobré nálady, srší optimismem a její smysl pro humor bývá hodně nakažlivý. Monika je praktická racionální žena, která hravě zvládne dvacet věcí najednou. Je výborná kuchařka, svou dovolenou tráví na táboře, kde vaří pro celý regiment hladových dětských krků. Umí krásně zpívat, hraje na kytaru a vede dětský sbor.

Monika je ale především milá sestřička, zvyklá naslouchat steskům a u našich nemocných umí s láskou ošetřit jejich bolavé tělo i duši. Zná také všechny bylinky, umí dobře poradit, a hlavně vždy účinně pomoci. Zvládá velkou zátěž, nic ji nezaskočí, umí si vždy poradit v každé situaci. Její humor, dobromyslnost a umění povzbudit velmi obohacuje naši hospicovou partu. Monika se prý na nás do práce vždy těší a my na ni také.

Nominace Libor Tříska:

Libor. Vysokoškolák, inženýr. V čase svých abrahámovin se rozhodl změnit život tak, že opustil dobře placenou práci, která mu nepřinášela smysl a vyměnil ji za službu u těžce nemocných v hospicu, kam musí dojíždět 50 km.

Na první pohled nenápadný, vlídný a mírný muž, který je-li o něčem přesvědčen, pevně si trvá na svém názoru. Na nemocného hledí především jako na člověka, je velmi empatický a jemný, což u mužů nebývá až tak obvyklé. Jednoduše je lidský. K ženám pozorný. Když přijdu na pokoj a tam je ve skleničce růžička z našeho parku, vím, že měl službu Libor. Pacientky – ženy ho za to mají velmi rády. Službu dělá neokázale, nemluví o sobě příliš, spíš naslouchá a dává prostor druhým. Smutné nemocné umí rozptýlit, vyloudit jim úsměv na rtech třeba malou legrací, kterou situačně vymyslí nebo i písničkou a hrou na kytaru, kterou ovládá.

Ve směně bývá obhájcem nemocných, mozkem, který umí vymyslet, čím své pacienty potěší. Když má službu Libor, bezpečně vím, kdo jsou ten den jeho pacienti. Hledí si jich natolik, že je pořád s nimi. Jednomu běží koupit pivo do recepce, s druhým cvičí chůzi v chodítku po chodbě, třetího vyveze na cigaretu do parku, dvěma paním donese květinky, u šestého si sedne a popovídá s ním. Zajímá ho, jak se lidé cítí. Je otevřený, umí nést s lidmi radost i bolest. Má rád ticho, meditaci, klid a ten také šíří kolem sebe. Kdybych umírala a nemohla mít u sebe vlastní rodinu, tak Libor patří k těm lidem, které bych si u sebe přála mít.

Dne 4. listopadu proběhlo Vzpomínkové setkání pro rodiny, o jejichž blízkého jsme směli pečovat.

Při slavnostní bohoslužbě v kapli hospice zazněla biblická slova o naději na věčný život a všem našim zesnulým byla věnována tichá vzpomínka.  Blízcí našich nemocných se rádi opět shledali se sestřičkami, které znali z péče. Milé osobní sdílení nad kávou bylo vzájemně velmi obohacující.

Nádherná pozitivní atmosféra důstojnosti a úcty spojovala všechny přítomné. Ze strany příbuzných zazněla slova vděčnosti za skvělou péči, ocenění a uznání neobyčejné laskavosti, s níž se v hospici setkali.  Rozzářeni a pohlazeni na duši jsme se loučili s našimi hosty. Srdečná objetí i přání přijet i na příští setkání nás nesmírně potěšily. Děkujeme všem rodinám, s nimiž jsme se mohli setkat, za vzájemnou podporu a za důvěru, se kterou nám své drahé svěřily do péče.

Životní příběhy jsou různé, nám se podařilo jedno velmi emotivní a zároveň bolestivé setkání.

Paní Jana byla přeložena do našeho lůžkového hospice z domácího hospice sv. Kleofáše. Při prvním kontaktu mluvila nejvíce o nejmladším synovi. Trápilo ji, že ho již šest let neviděla. Díky skvělé spolupráci  s domácím hospicem Třeboň, s dcerou paní Jany, naším panem MUDr. Vlčkem, vedením věznice Kynšperk nad Ohří a zejména skvělou službou samaritánů Sanitka přání jsme mohli paní Janě zprostředkovat to, po čem dlouho toužila – ještě se vidět se svým synem. Velice děkujeme panu řediteli věznice, že setkání umožnil. Prožili jsme silný, velmi silný emoční zážitek. Propojení dvou naprosto odlišných světů, nadšení  lidí ze Sanitky přání, společné úsilí našeho týmu v čele s panem doktorem a týmu domácích sester bylo korunováno úspěchem. Paní Jana celý den prožila na cestách ve výborné péči záchranářky Ivy. Přivezla si upokojení, smíření, klid, těší se z fotografií se synem. Díky za neskutečnou součinnost všech. Díky všem, kdo se i přes vaši těžkou práci dotazujete lidí v závěru života, jaká jsou jejich přání.

Největší odměnou je pro nás spokojenost našich nemocných a jejich rodin.

Svou návštěvou nás velmi potěšila jedna z milých rodin. Sladké poděkování za péči ve formě tohoto krásného dortu nás doslova dojalo. Velice děkujeme a srdečně zdravíme do Tábora.

Měli jsme tu čest pracovat se vzácným člověkem, paní MUDr. Jitkou Kabourkovou. Za roky společně strávené na palubě hospice jsme jí nesmírně vděčni. Naši nemocní v ní měli poctivou, pracovitou lékařku se 100 % zájmem o jejich problémy, k nimž se vždy stavěla čelem a uměla je účinně vyřešit. Paní doktorka je velmi dobře komunikačně vybavená a lidská. Pomohla nám ve chvíli, kdy jsme nejvíce potřebovali a my jí za její krásnou službu z celého srdce děkujeme. Paní doktorko, přejeme Vám k Vašim narozeninám, abyste i na novém působišti byla štěstím pro ty, o které pečujete.

V den svátku sv. Jana Neumanna potěšil naše nemocné návštěvou českobudějovický biskup Vlastimil Kročil. Při milém setkání s pacienty z různých koutů diecéze se zájmem pohovořil a udělil jim požehnání. Pan biskup navštívil kapli Jana Neumanna i Jana Pavla II., pozdravil se v klášteře se sestrami Boromejkami a při návštěvě farního dne, který probíhal v parku stihl povzbudit i nemocné na terase, kteří se s ním velmi rádi pozdravili. Požehnání pro jejich práci dostaly také sestry ve službě. Ze sváteční návštěvy měli nemocní i jejich blízcí hezký dojemný zážitek. Ze srdce děkujeme panu biskupovi za čas, který nám věnoval a za povzbuzení i radost, kterou nám přinesl.

Počátkem května potěšila naše nemocné milá návštěva dvou poníků. V doprovodu dětí Terezky a Anežky k nám do hospice přišli z nedalekých Perlovic. Rádi jsme jim pohladili jejich hustou hřívu a nabídli jablko či mrkev a vodu. Poníky si zblízka mohli prohlédnout nemocní na terase hospice či v Domově Matky Vojtěchy. Za mimořádně krásný zážitek děkujeme úžasné paní Jiřině Fukasové.

Dne 20. dubna jsme v lůžkovém hospici mohli přivítat pana Františka Kotila. František pracuje v Praze v Domově sociální péče Hagibor, který zřizuje Židovská obec a slouží židovským seniorům, kteří přežili holokaust. Za svou příkladnou službu a originální nadstandartní přístup ke klientům právem získal ocenění Pečovatel roku 2019. S naším hospicem pana Františka pojí především jeho maminka, s níž trávil její poslední dny u nás. František pochází z jižních Čech a po zkušenosti s doprovázením maminky v našem hospici nasměroval svou profesní dráhu k paliativní péči. V období Covidu sociální pracovnice Simona Bagarová vypomáhala v Domově Hagibor jako dobrovolník a František Kotil jí svou optimistickou, empatickou povahou a mimořádně lidským přístupem ke klientům, inspiroval natolik, že ho oslovila k sepsání rozhovoru do knihy o pečujících profesionálech. Knihu nazvala „Hořím“ a pokud jste ji ještě nečetli, tak ji vřele doporučujeme. Autorka knihy přijala pozvání na naši hospicovou konferenci a po ní, v podvečer, nám spolu s Františkem věnovali čas na setkání při Čaji o páté. Milá, veselá i dojemná atmosféra, v níž se naše setkání linulo, nás velmi občerstvila. Františkovi Kotilovi a Simoně Bagarové velmi děkujeme za povzbuzení a radost, kterou nám přinesli, a už teď se těšíme na další setkání a spolupráci.

Prací v hospici společně zrajeme. Radujeme se z životního jubilea naší báječné kolegyně a sestřičky Moniky. Maminka pěti dětí, sršící optimismem, humorem, výborná kuchařka a praktická racionální žena, která umí myslet na dvacet věcí najednou. Zvyklá na zátěž, vždy se na nás těší a my na ni také. Zpěvačka a muzikantka, která zná všechny bylinky. A hlavně milá sestřička, která umí naslouchat steskům a s láskou ošetřit bolavou duši i tělo. To vše je naše Monča. Díky, Moni, jak naši partu obohacuješ neustálým přísunem dobré nálady, která je pro naši práci tolik potřebná. Ať tě služba v hospici stále baví a těší. Ze srdce přejí všichni z týmu.

Simona Bagarová při semináři o Namasté care v našem hospici v listopadu 2022 poprosila o rozhovor našeho pečovatele Libora, který ji zaujal svými názory i motivací. Tento rozhovor přinesla nezisková organizace MILA na svých webových a FB stránkách s cílem zaměřit pozornost a podpořit profesi pečovatelů a pečovatelek, která je tolik potřebná, krásná i těžká zároveň a velmi málo ohodnocená. Přitom se bez ní neobejdeme a v dalších letech ji budeme potřebovat stále více a častěji.

Vidíme vás. A vidíme náročnou a nenahraditelnou práci, kterou děláte.

Zatímco si řada lidí myslí, že pečovat chodí jen ti, kteří nenašli lepší práci, my potkáváme v zařízeních ty, kteří pochopili, že ta nejlepší práce je právě tady.

Tohle je Libor. Vysokoškolák, inženýr. Jako padesátník se rozhodl změnit život a opustil dobře placenou práci, která mu nepřinášela smysl a vyměnil ji za službu u těžce nemocných v hospicu, kam navíc musí dojíždět 50 km. Povídali jsme si s ním vv hospici v  Prachaticích. Celý rozhovor s ním si můžete přečíst na našem webu

https://www.mila.je/…/chvile-smrti-je-chvile-pravdiva…/

K našim novým posilám patří pečovatelka Sandra. Autorku knihy Hořím, paní Simonu Bagarovou při návštěvě našeho hospice Sandra zaujala a poprosila ji o rozhovor.

Zatímco si velká část společnosti myslí, že pečovat chodí jen ti, kteří nenašli lepší práci, my potkáváme v zařízeních lidi, kteří pochopili, že ta nejlepší práce je právě tady.

Sandra. Pečovatelka z lůžkového hospice v Prachaticích. Celý rozhovor najdete na: https://www.mila.je/2022/12/12/prala-jsem-si-mit-na-klienty-vic-casu/

S radostí jsme oslavili narozeniny naší sestry Soničky. Kdo ji zná, tak ví, že Soňa byla u zrodu našeho hospice a vtiskla mu do jeho základů lidskost, opravdovost a poctivou ošetřovatelskou péči. Pro její krásné vlastnosti jí nikdo neřekne jinak než Soničko, protože je neskutečně hodná, laskavá a milá, a to směrem k nemocným, jejich rodinám a také všem kolegům. Soničko, děkujeme ti, že jsi naše stálá pevná opora, že umíš druhé povzbudit a máš dar léčit svým slovem. Moc si tě vážíme a přejeme ti hodně zdraví, radosti a ať máš stále úsměv na tváři, který je nám tak milý.

Životní jubileum Marie Svatošové, zakladatelky hospicového hnutí v ČR

Zástupci českých a moravských hospiců se dne 19. listopadu 2022 sešli v Nemocnici Pod Petřínem v Praze u příležitosti oslavy 80. narozenin zakladatelky hospicového hnutí v naší zemi, paní doktorky Marie Svatošové.

Program začal slavnostní bohoslužbou v kostele sv. Karla Boromejského, kterou celebroval Otec biskup Zdeněk Wasserbauer spolu s dalšími kněžími. Bohoslužba byla poděkováním za 80 let života paní doktorky. Ta během obřadu přijala svátost nemocných jako posilu do dalších let.

Po mši následovalo občerstvení a kulturní program v přednáškovém sále Nemocnice Pod Petřínem.

V úvodním proslovu poděkoval za všechny pracovníky v hospicové péči prezident Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče, Robert Huneš. Ocenil mateřskou starostlivost, vytrvalou podporu postupně vznikajícím hospicům i osobní příklad paní doktorky, který nám dala. Spolu s Janou Sieberovou předali Marii Svatošové kytici a ikonu Svaté rodiny jako symbol toho, že všichni zaměstnanci hospiců jsou jednou velkou rodinou paní doktorky.

Václav Filec, v porevolučních letech pracovník Ministerstva zdravotnictví podal autentické osobní svědectví, které ovlivnilo jeho postoj k péči o umírající v ČR, kterou Marie Svatošová v devadesátých letech začínala prosazovat. Paní doktorka vyzdvihla a náležitě ocenila jeho nesmírnou pomoc při vzniku hospicové péče.

Děkování Marii Svatošové vyjádřil také náš rodák, karmelitán a nemocniční kaplan P. Jan Fatka, jež nedávno připutoval ze Santiaga de Compostely, primář prvního hospice sv. Anežky v Červeném Kostelci MUDr. Král a další hosté. V závěru Jana Sieberová přednesla osobní vyznání, v němž zaznělo, jak Marie Svatošová ovlivnila její životní cestu a popsala specifická charismata její mimořádně vzácné a přitom neokázalé a přirozené povahy. Následovala osobní blahopřání. Vděčných gratulantů se zformovaly dlouhé zástupy.

Celé odpoledne bylo příležitostí k milým setkáním, neslo se ve slavnostní a přátelské náladě. Atmosféru radostně a dojemně zpestřila kapela manželů Radových, spolu s jejich šesti dětmi, kteří se postarali o milý hudebně – duchovní zážitek.

Za organizaci oslav srdečně děkujeme Asociaci poskytovatelů hospicové a paliativní péče a Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Velmi si vážíme, že jsme mohli být součástí tak milé společnosti.

Za lůžkový hospic Eva Ludačková

„Největší hodnotou v hospici není movitý a nemovitý majetek, ale lidský potenciál, především personál v přímé péči,“ říká zakladatelka hospicového hnutí  v naší zemi, MUDr. Marie Svatošová.

Magda a Radka patří mezi lidské poklady, které stojí za kvalitní péčí a díky nimž se lůžkový hospic těší dobré pověsti.  Prostřednictvím ceny města Prachatice Pečující roku 2022 byly oceněna za službu pro nemocné v hospici. Cenu převzaly 2. října v Městském divadle v Prachaticích z rukou pana ředitele Roberta Huneše a sestry Sebastiány. Magda a Radka jsou velkou oporou ošetřujícího týmu, svou práci znají a umí na výbornou a ocenění jim právem náleží.

Cílem ocenění je zviditelnění práce pečujících osob z řad neformálních pečujících, dobrovolníků i profesionálů z terénu, pobytových sociálních i zdravotních služeb. Předáním cen byl zahájen Týden sociálních služeb 2022. Slavnostní odpoledne zorganizovala a moderovala paní Hanka Rabenhauptová. Za hospic jsme nominovali Magdu Melkovou a k naší radosti jsme se dozvěděli, že mezi oceněnými bude také naše Radka Holová, kterou nominovala její rodina. Oběma děvčatům srdečně blahopřejeme.

Přikládáme nominaci Magdy, kterou napsala vedoucí lůžkového hospice a vrchní sestra Eva Ludačková.

DŮVOD NOMINACE:

Paní ing. Magda Melková pracuje v Hospici sv. Jana N. Neumanna 15 let. Je maminkou čtyř dětí. Roku 2007 nastoupila na pozici pracovníka v sociálních službách po mateřské dovolené. Vystudovaná zemědělská inženýrka a také učitelka se nebála práce u těžce nemocných na směny v nepřetržitém provozu. Brzy po nástupu absolvovala rekvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách a získali jsme v ní velice kvalitní oporu nejen pracovní ale i lidskou. Poctivě a neokázale se stará o nemocné, umí se zamyslet nad jejich problémy a účinně je vyřešit. Je klidná, moudrá, rozvážná, racionální a optimistická, přátelská a díky této výbavě v týmu velmi oblíbená.

Ve věku čtyřiceti let sama čelila vážnému onemocnění. Všichni jsme ji velice podporovali, zejména její manžel s celou rodinou. Magda podstoupila náročnou léčbu, operaci. Musela dočasně nosit paruku, ale navzdory tomu jsme ji vždy viděli s úsměvem na tváři. Díky vynikajícím lékaři, MUDr. L. Přívozníkovi se Magda uzdravila a vrátila se mezi nás, do našeho pracovního týmu a velmi se s ní radujeme z toho, že se těší dobrému zdraví. Během dalších let Magda provdala dceru a stala se babičkou.

S kolegyní absolvovala kurz pedikúry a nad rámec své práce již několik let poskytuje tuto službu nemocným, kteří ji velmi vítají. Když ostatní kolegyně mají svou práci hotovou, Magda si dojde pro své instrumentárium a s ochotou obchází nemocné, kteří projevili o pedikúru zájem nebo si jednoduše Magda všimla, že ji potřebují. Péče o nohy jim přináší úlevu a výsledný efekt stojí za to.

Když bylo potřeba, doplnila si Magda vzdělání i sanitářským kurzem pro zdravotnické pracovníky v nemocnici Český Krumlov.

O mimořádné psychické odolnosti svědčí fakt, že se musela vyrovnat s požárem svého domu, spojeným s dlouhodobou zátěží při obnově a rekonstrukci. Zároveň pomáhala dceři s péčí o malou vnučku.

V době nedostatku sester jsem se na Magdu obrátila s prosbou, zda by nechtěla dálkově studovat střední zdravotnickou školu. Po poradě s rodinou Magda nabídku přijala a v letech 2019-2021 úspěšně absolvovala SZŠ Jana Pavla II. v Praze. V té době rovněž oslavila své abrahámoviny.  Při studiu onemocněl její tatínek, o kterého se Magda se svou sestrou dlouhodobě stará. Od 1. 7. 2021 pracuje Magda v našem lůžkovém hospici na pozici praktické sestry a je úžasná. Když jsem jí blahopřála k druhé maturitě, řekla mi, že jako dítě toužila být zdravotní sestrou, a že jí hospic tento dětský sen splnil.

Za vše, co zvládla, má Magda náš obdiv a velmi si vážíme, že můžeme mít mezi námi tak kvalitního člověka, jako je právě ona.

I v hospici je čas se radovat – zvláště když naše skvělá kolegyně slaví své kulaté narozeniny. Milá Ráďo, díky za Tvou preciznost, poctivou službu u nemocných, za tvůj úsměv, přátelství, obětavost, dobrotu a vlídnost. Moc si vážíme, že můžeme pracovat s takovým profesionálem, jako jsi Ty! Přejeme Ti hodně zdraví, radosti a pohody a ať jsi s námi stále ráda jako my s Tebou.

Slavíme 45 let od svatořečení Jana Neumanna, patrona našeho hospice. Tento nadaný muž se narodil a své dětství a mládí prožil v místech, kde nyní pracujeme. O jeho rodný dům se s láskou starají sestry boromejky, které také s úctou opatrují jeho odkaz. Jan Neumann celý svůj život neúnavně nasazoval své síly ve prospěch druhých – v mladém věku odjel do Spojených států, kde pomáhal emigrantům, zejména jejich dětem, pro něž založil stovky škol a také nemocným, pro které zakládal nemocnice. V Americe se stal brzo velmi populární a po sametové revoluci se také v naší zemi můžeme s radostí hlásit k jeho odkazu. Dne 18.6. proběhla v kostele za účasti pana biskupa Pavla Posáda slavnostní bohoslužba na uctění památky sv. Jana. Odpoledne v krásných prostorách parku Jana Neumanna pak probíhal farní den, zábavné odpoledne s hudbou, dětským programem a občerstvením. Milá a vlídná atmosféra, mnoho srdečných setkání. Pan biskup navštívil naše nemocné, se zájmem s nimi pohovořil a přinesl jim požehnání a radostné povzbuzení, jak dokládají fotografie, za které děkujeme paní Stáně Vitoňové.

Velice nás zasáhla ztráta naší blízké a spřízněné duše, maminky 4 dětí a mimořádně dobrého člověka, který hospic podporoval od jeho vzniku.

Její manžel o zkušenosti s hospicem napsal:

Za posledních pár měsíců jsem prožil životní obrat, který by mne ještě před půl rokem ani ve snu nenapadl. Odešla mi manželka Kamila ve věku 46 let k našemu Pánu. V březnu jsme se dozvěděli, že má metastázy a pak už to šlo hodně rychle. Zemřela 5. 7. 2022. Společně jsme vychovávali 4 děti v pěstounské péči. Svoje jsme mít nemohli a tak jsme se rozhodli, že dáme šanci jiným, aby mohli vyrůst v normální rodině. Vděčím jí za krásný život plný krásných dní. Byla to vzácná žena, která by se do úmoru rozdala…

Chci poděkovat Domácímu hospicu za doprovázení při péči o Kamču doma. Dokázali nabízet pomoc, ještě než byla potřeba. Byli vždy na telefonu a připraveni pomoci. Poslední týden Kamča byla v hospicu v Prachaticích. Nedovedl jsem si představit, jak to vše bude probíhat, ale tak krásný odchod nemohl proběhnout jinde, než v prachatickém hospicu. Děkuji celému personálu, jak se ke mně a ke Kamče chovali. Dostal jsem i čaj, kafe, buchtu. Mohl jsem s Kamčou být 24 hodin denně, až do konce. Děkuji za úžasné doprovázení MUDr. Jana Vlkové. Celý servis hospicu někdo zaplatil a já nevím kdo. Chtěl bych proto poděkovat neznámému dárci nebo dárcům…

Kami, děkujeme za Tvůj životní příklad a otisk lásky, který jsi nám zde zanechala.

Medicína kráčí rychle dopředu a stále je potřeba učit se novým věcem. Děkujeme lékařům z Kardiocentra Nemocnice České Budějovice a.s. – panu profesorovi MUDr.  Mgr. et Mgr. Alanu Bulavovi, Ph.D a MUDr. Ondřeji Ošmerovi za to, že  nám věnovali svůj čas a přijeli našim lékařům přednést téma  Kardiovaskulární implantabilní  elektronické přístroje (CIED), z nichž nás nejvíce zajímaly kardioverter – defibrilátory (ICD), s nimiž se  v prostředí paliativní péče častěji setkáváme. Díky fundovanému semináři a diskusi nad konkrétními případy z praxe jsme si mohli rozšířit znalosti, ujasnit postupy a více ozřejmit etickou problematiku u pacientů s ICD v závěru života. Za hodnotné přednášky oběma lékařům velice děkujeme!

V našem hospici máme skvělou Jitušku. Pracuje u nás od samého počátku a laťku ošetřovatelské péče  nasadila hodně vysoko. Je mistrem ve svém oboru. Mohli jsme se od ní učit 17 krásných let. Jituško, děkujeme ti za tvou vytrvalost, preciznost a noblesu. Služby s tebou byly vždy pohoda, radost, lehkost…zkrátka koncert. Jsme s tebou moc rádi!

Milé sestřičky, 

rádi bychom vám všem chtěli poděkovat za maminku i za nás za vaši péči, starost, těžkou práci, kterou děláte, všechna pohlazení, která rozdáváte

všem těm, kteří potřebují. Děkujeme za pomoc fyzickou i psychickou. 

My bychom chtěli pohladit také vás, možná to kytička od maminky dokáže.

Posílám slíbenou adresu na aranže stabilizovaných květin. Kytičky vydrží krásně 2 roky a jsou prakticky bezúdržbové.

Také bych vám chtěla sdělit, že jsem dnes poslala na účet vašeho lůžkového hospice částku. 

To vše je jen malé poděkování za vaši velkou službu doprovázení těch, kteří jsou na konci své cesty. Poděkování za vaši laskavost, trpělivost, za všechna vaše pohlazení i slova plná pochopení a lásky. Děkujeme vám za naši maminku, paní Zdeňku Č. 

To vy jste inspirací pro všechny svou laskavostí, pozorností k nemocným, kteří u vás nachází v poslední etapě svého života domov. Vy a všichni okolo vás. Já i moje rodina jsme vám za to nesmírně vděční. 

Naším přáním je, aby kytičky dělaly na pokojích radost. 

Přeji vám hodně zdraví i vše dobré, co do života patří.

S láskou objímám

Zdeňka S.

Moji drazí kolegové, přátelé, a blízcí…

Po téměř čtyřech letech spolupráce se musím s Vámi z pracovních i osobních důvodů rozloučit. Činím tak s těžkým srdcem. Bylo mi tu krásně, každý den. Vždy jsem se sem těšila a vždy odcházela s příjemně klidnou a hezkou náladou. Nikdy jsem nezaznamenala ani minimální konflikt mezi kýmkoliv v týmu. A to je vzácné, velice vzácné.

Hospic je místo kouzelné s těžko popsatelnou atmosférou, kde je daleko více radosti než smutku, daleko více smíchu než pláče, daleko více trpělivosti než znám z jiných pracovišť.  Poznala jsem zde velké osobnosti, kterých si nesmírně vážím. Personál hospicu je specifický svou pokorou, klidem… zde se splašeně po chodbách neběhá, zde se v poklidu hladí a drží za ruku ve chvílích posledních.

Bylo mi ctí.

Děkuji, že jsem Vás mohla poznat a věřím,

že se ještě potkáme…

S pokorou a láskou Eva Cinádrová

Před rokem spatřila světlo světa nenápadná malá kniha s názvem Hořím od autorky Simony Bagarové. Poutavou formou zachycuje rozhovory s pěti pečujícími profesionály z prostředí hospice i sociálních služeb. Při čtení se zamyslíte nad vážnými tématy, zasmějete i rozpláčete, ale hlavně pochopíte, že služba pečujících je obdivuhodná, velmi náročná i krásná a zároveň smysluplná, a že si zaslouží rozhodně větší prestiž, než se jí nyní dostává. Zajímá-li vás, s čím jsou denně konfrontováni pečující profesionálové a chcete-li nahlédnout pod pokličku jejich práce, vřele vám knihu Hořím doporučujeme. Budete inspirováni a pohlazeni po duši. Nyní je kniha také ve formě audioverze namluvena hlasy známých herců.