english deutsche

Zakladatelka moderního hospicového hnutí Cicely Saunders
Cicely Saunders si získala úctu, obdiv i mezinárodní věhlas pro svůj příspěvek v péči o zmírnění utrpení umírajících. Stovky hospiců v Británii a více jak 95 dalších zemích byly inspirovány hospicem St. Christopher´s v Sydenhamu (Anglie), který založila v roce 1967.

St. Christopher´s hospice se pokusil z její iniciativy poprvé realizovat paliativní péči pro terminálně nemocné centralizovanou na pacienta, kombinující emocionální, spirituální a sociální podporu se specializovanou lékařsko-sesterskou péčí. Tato praxe byla již mnohokráte kopírována a rozvíjena. Současný St. Christopher´s hospice poskytuje péči více jak 2000 pacientům a jejich rodinám ročně a vyškolením více jak 60000 profesionálů ovlivnil standart péče o umírající napříč celým světem.

Navzdory pozdnímu začátku, Cicely Saunders se ve svém oboru vyškolila zdravotní sestrou, nemocničním sociálním pracovníkem, zdravotním tajemníkem a posléze v 38 letech lékařem před otevřením St. Christopher´s hospice. V posledních letech života se jí dostávalo téměř stejné publicity jako Florence Nigtingale.

Ve skutečnosti zahájila svou praxi v roce 1940 jako Nightingale nurse. Plachá, vysoká a nemotorná mladá žena, cítila více potřebu silného válečného vlastenectví než dokončení vzdělání na Oxfordu - z tohoto důvodu se posléze ke studiu vrátila a dokončila jej ještě před rolí sociální pracovnice, i když postižení páteře učinilo její kariéru zdravotní sestry nereálnou.

Byla v mnoha ohledech šarmantní starší dámou, charismatickou ženou se silnou osobností a velkým talentem pro navázání přátelství. Byla tak nevšedním inovátorem v léčbě fyzických i psychologických aspektů bolesti, že vstoupila nakonec do  Královské britské společnosti lékařů (1974), Královské společnosti zdravotních sester (1981) a Královské společnosti chirurgů.

Byla oceněna uznávanými Templetonovou, Onassisovou a Wallenbergovou cenou, řadou čestných titulů a medailí, byla povýšena z OBE (1967) na DBE v roce 1980 a povýšena do šlechtického stavu (Order of Merit- Dame Cicely Saunders) v roce 1989. V roce 2001 byla oceněna prestižní humanitární cenou Condrada N. Hiltona - s finančním ohodnocením jednoho milionu dolarů.

Nic z výše uvedeného nicméně nezískala snadno. Cicely Mary Strode Saunders se narodila v Barnetu, v severním Londýně, v roce 1918. Byla prvorozenou dcerou prosperujícího, despotického realitního agenta, jehož nešťastné manželství s plně závislou ženou se rozpadlo v roce 1945. V tomto pro sebe kritickém roce Cicely dokončila své vzdělání na Oxfordu a rázně vyměnila agnosticismus, ve kterém byla vychovávána, za vážné uvažování o náboženském poslání při hledání misijní služby.

Cicely měla láskyplný vztah k umírajícímu pacientovi, Davidu Tasmovi, uprchlíkovi z waršavského ghetta, kterého potkávala na svých prvních vizitách v nemocnici sv. Thomase - pracovala zde v roli sociální pracovnice. On byl číšník, bez přátel, rodiny a neměl jinou útěchu než v lásce, kterou Cicely sama v sobě objevila. Tehdy poznala, jak nádorová bolest může být mírněna moderními léčebnými postupy, a že nevyhnutelný stres může být učiněn snesitelnějším charakterem péče, která staví fyzické, psychosociální i spirituální potřeby pacienta na stejnou úroveň významu.

Zkušenost z role dobrovolnice v nemocnici Sv. Lukáše a Bayswater Home pro chudé umírající přesvědčila Cicely Saunders o nutnosti změny ustáleného názoru zdravotníků o umírání, smrti a truchlení. Znovu se pustila do studia chemie a fyziky a v 38 letech získala odbornost lékařky. Poté mísila svou roli členky výzkumného týmu léčby bolesti, se zázemím v nemocnici St. Mary´s, Paddington, s pokračováním činnosti sociální pracovnice v nemocnici St. Joseph´s Hackney. Zde poznala od charitních sester, jak mnoho lze udělat pro umírající s podporou láskyplné péče a zde také začaly stále větší roli hrát její neorthodoxní názory o mírnění bolesti.

Co posléze vyjadřovala a co je nyní také široce přijímáno, byl názor, že intermitentní reaktivní mírnění průlomové bolesti je mnohem méně efektivní než dosažení stabilizovaného stavu v kontrole bolesti, kdy pacient je ještě schopen si udržet určitou bdělost a dokonce jistou kvalitu života.

V nemocnici sv. Josefa Cicely Saunders poznala dalšího z Poláků, který změnil její život. Změna osobnosti Antoni Michniewitze jí ukázala, že umírání- podobně jako láska- může nejen potřebovat podporu, ale může doprovázejícího i obdarovat. Jeho úmrtí ji inspirovalo k založení St. Christopher´s hospice pojmenovaného po svatém patronu poutníků- jako místo, poskytující přístřeší na nejtěžší části životní cesty.

St. Christopher´s hospice zajišťoval primárně péči o onkologicky nemocné, protože Cicely Saunders viděla mezeru v NHS (National Health System). Vycházela také ze studie Marie Curie Foundation z roku 1952, sledující potřeby těchto nemocných a později Gulbenkianovy zprávy o péči u pacientů s chronickou únavou. Dnes se tento pohled již přenesl mnohem šířeji i do dalších oblastí zdravotní péče a jiných, než jen nádorových onemocnění.

Plánování umístění a financování hospice v Londýně Sydenhamu trvalo roky. Zde Cicely Saunders vyzkoušela všechny své představy o možnostech kombinace kvalitní lékařské péče s podporou pacientů a jejich rodin v domácím prostředí, čímž měnila existující pohled na péči o umírající v praxi. Během boje o finanční i odborné zázemí této péče se Cicely Saunders ukázala být zdatným vedoucím lékařem, téměř geniálním fundraiserem, houževnatým správcem a celosvětovým zastáncem hospicové myšlenky. Bylo zřejmé, že dosáhla toho, co si dala za cíl.

Její vliv na myšlení zdravotníků v péči o umírající se nejvíce projevil tehdy, když anglická Královská lékařská společnost uznala paliativní medicínu za samostatný lékařský obor. Když byla v roce 2002 zahájena činnost Nadace Cicely Saunders, její reputace přivedla nejvýznamnější specialisty Severní Ameriky a Austrálie k účasti v mezinárodním vědeckém poradním výboru. Cíle nadace jsou promítnout výzkum evidence based medicine do všech aspektů paliativní medicíny a péče o umírající, s důrazem na multiprofesionální spolupráci a propojení klinické i výzkumné práce.

Před mnoha lety, na jednom ze sympózií, v odpovědi na otázku o pohledu na vlastní smrt, uvedla Cicely Saunders, že věří v náhlé úmrtí, ale preferovala by umírání- jak se i nakonec stalo- na rakovinu, která by jí dala důvod a příležitost uvědomit si čas pro vlastní životní sebereflexi a možnost dát si své osobní světské i spirituální věci do pořádku.

Madam Cicely Saunders, OM, DBE, zakladatelka moderního hospicového hnutí, se narodila 22. června 1918 a zemřela 14. července 2005 v 87 letech.
 
CO JE NOVÉHO
11. 10. 2017
>>>

6. 10. 2017
>>>

29. 9. 2017
Místopředseda vlády Pavel Bělobrádek navštívil prachatický hospic ... >>>

27. 9. 2017
Srdečně Vás zveme na benefiční koncert Milana Schelingra & Band a skupiny New Sharks >>>

AKCE A UDÁLOSTI
 
 
 
Film o hospici (35 min.)
 
diskusní pořad (90 min.)
 

Film k výročí 10 let hospice (20 min.)
 
 
Film o hospici ( 3 min.)
(se svolením archivu ČT)
 
 
Film o hospici (32 min.)
(se svolením archivu ČT)
 
 
 
 
 
Hospic sv. Jana N. Neumanna, Neumannova 144, 383 01 Prachatice, tel: 388 311 726, fax: 388 311 727, e-mail: info@hospicpt.cz