english deutsche

Sv. Jan N. Neumann a Prachatice
Jan Neumann odchází z Prachatic do Amerikysv. Jan Nepomuk Neumann

* 28. března 1811, Prachatice
† 5. ledna 1860, Philadelphia, USA

 
  • biskup ve Filadelfii
  • první americký svatý

 
Životopis sv. Jana N. Neumanna
 
S městem Prachatice je spjato především dětství Jana Neumanna. Dne 28. března 1811 v domě, který tehdy nesl číslo popisné 129, se totiž pozdější biskup filadelfský narodil jako 3. dítě v rodině Filipa Neumanna, punčocháře z Obernburgu v Německu.

Nejvíce zpráv o Janu Neumannovi se z "prachatického období" jeho života vztahuje k jeho docházce do zdejší městské školy. Podle svědectví jeho kantorů se již od raného věku projevoval nejen jako dítě nadané a hloubavé, ale i mravně založené, když se vyhýbal "všem nezbednostem svých spolužáků."

V roce 1831 Neumann Prachatice opouští a vydává se za dalšími studiemi do velkých měst, aby se /především na přání své maminky/ připravoval na dráhu duchovního. Tak nejprve navštěvuje Piaristické gymnázium a kněžský seminář v Českých Budějovicích, poté dva roky pobývá na arcibiskupském semináři v Praze.

Po pětiletém studiu nastává další velký zlom v životě Jana Neumanna - vrací se totiž na krátký okamžik do Prachatic, aby učinil konečné rozhodnutí a na pozvání biskupa Františka Patrika Kenricka odjíždí do Ameriky.

sv. Jan Nepomuk Neumann, biskup philadelpskýNa přelomu let 1854/1855 se Jan Neumann vrací ještě jednou na delší dobu do Evropy a mimo jiné navštěvuje také rodné Prachatice. Na tentýž rok připadá i jeho nejvýznamnější nadčasový počin - založení 3. řádu svatého Františka. Nedlouho poté, v roce 1860, se pozemská pouť Jana Neumanna, biskupa filadelfského, uzavírá.

Jeho osobnost, činnost a odkaz ovšem zůstává předmětem zájmu i po jeho smrti - nejen v Čechách a v Prachaticích samotných, ale v celé katolické církvi. V jeho domovském městě byl hned roku 1861, v domě, kde se Neumann před pěti desítkami let narodil, otevřen klášter sester sv. Karla Boromejského. V době zcela nedávné, roku 1993, byla vysvěcena kaple Jana Neumanna v děkanském kostele sv. Jakuba v Prachaticích. Největšího uznání se ovšem Janu Neumannovi od celé křesťanské obce dostalo v roce 1977, kdy byl ústy papeže Pavla VI. svatořečen v Římě.
 


sv. Jan N. Neumann v datech:
 
  • 1811, 28.3., Prachatice, Čechy
  • 1860, 5.1., Filadelfie, USA
  • 1818 - 1823 navštěvoval městskou školu v Prachaticích
  • 1823-1831 studium na Piaristickém gymnáziu v Českých Budějovicích
  • 1831 - 1833 kněžský seminář v Českých Budějovicích
  • 1833 - 1835 arcibiskupský seminář v Praze
  • 1836 odjezd do Ameriky
  • 1836, 25.6. vysvěcení na kněze v New Yorku
  • 1836 - 1840 působení v okolí Niagary
  • 1840, 18.10. vstup do Řádu redemptoristů v Pittsburgu
  • 1842, 16.1. složení řádových slibů
  • 1846, 15.12. zástupcem provinciála redemptoristů
  • 1852, 28.3. vysvěcení nabiskupa ve Filadelfii
  • 1854, říjen - 1855, březen - cesta do Evropy (Řím-Vídeň-Prachatice-Český Krumlov--Vyšší Brod-Altőtting-Mnichov-Paříž)
  • 1855 založení 3.řádu sv. Františka
  • 1860,5.1. smrt ve Filadelfii
  • 1861 otevření kláštera sester sv.Karla Boromejského v jeho rodném domě v Prachaticích
  • 1963,13.10. blahořečení papežem Pavlem VI. v Římě
  • 1977, 19.6. svatořečení papežem Pavlem VI. v Římě
  • 1990, 24.4. odhalení pamětní desky na rodném domě Jana Neumanna
  • 1992, 25.7. vysvěcení kaple Jana Neumanna v rodném domě - areál dnešního hospice
  • 1993, 11.12. vysvěcení kaple Jana Neumanna v děkanském kostele sv.J akuba v Prachaticích


Historie Prachatic

 
Již na počátku raného středověku leželo území pozdějšího Českého království na křižovatce evropského vnitrozemského obchodu: od jihu k severu procházela moravskými úvaly prastará "jantarová stezka", od západu k východu putovaly zeměmi karavany kupců do oblastí východních.

Kromě těchto hlavních tepen obchodu spojovala Čechy se sousedními zeměmi řada stezek, patrně velice starých. Jednou z nejvýznamnějších byla později zvaná "Zlatá stezka", spojující Čechy s Bavorskem, která protínala šumavský prales. Především ve středověku získala stezka neobyčejný význam díky obchodu s bavorskou solí, dopravovanou soumary z biskupského Pasova do Prachatic.

Prosperita nového města byla zabezpečena, když vyšehradský probošt Jan pronajal r. 1323 Prachatičanům mýto na "Zlaté stezce" za 18 hřiven stříbra a když město získalo právo trhu (týdenní trh každý čtvrtek).

Stejně jako u jiných, tehdy založených jihočeských měst se v Prachaticích stalo středem založení zhruba čtvercové náměstí, kolem něhož se rovnoměrně rozložilo ostatní město. Ulice jednak spojovaly dvě vstupní brány, jednak vytvářely okružní ulici, opisující uvnitř města křivku podél hradební zdi, která tehdy pouze v jednoduché linii obepínala celé město. Dvě brány - Písecká (zvaná Dolní) na severu a Pasovská (zvaná Horní) na jihu - tvořily původně jediný přístup do města. Obě brány se skládaly z průchodní věže v linii hradeb a nižšího otevřeného předbraní.
 
Pravděpodobně již na počátku 14. století byl v severovýchodním koutu náměstí založen kostel sv. Jakuba Většího, patrona poutníků a obchodníků. Kostel byl vystavěn v gotickém slohu a zejména díky pozdějším dostavbám je řazen mezi nejvzácnější architektonické památky jihočeské pozdní gotiky. Kostel sv. Jakuba je pravděpodobně jediná stavba, která se zachovala ze 14. století.

Solní obchod zajišťoval městu nepřetržitý příjem. V roce 1382 potvrdil Václav IV. o rok starší privilegium Viléma z Landštejna, kterým byla městu rozmnožena práva především o právo solního skladu. Prachatice byly jediným městem, kde směla ostatní města nakupovat bavorskou sůl. O 17 let později, po zřízení solného skladu v Prachaticích, byl zřízen sklad na bavorské straně v Pasově a obě města tak byla spojena pevným obchodním svazkem.

Práva měšťanů hájil pevný pořádek, který stanovil, kdy který měšťan smí sůl kupovat a prodávat. Stejně tak jako se solí obchodovali prachatičtí měšťané také s obilím, které skupovali ve vnitrozemí a prodávali opět do Pasova. Obchod s Pasovem tak podnítil v Prachaticích nebývalý rozkvět sladovnictví. Přítomnost cizích kupců zvyšovala také význam a výnosnost městských trhů (od roku 1394 také trhů výročních v svatojakubském týdnu). Své vůdčí postavení mezi městy na "Zlaté stezce" získaly Prachatice také díky skutečnosti, že na cestě od zemských hranic až k Písku byly tou dobou jediným opevněným městem a poskytovaly tak obchodníkům nejbezpečnější ochranu.

Král Václav IV. dále ustanovil, že veškeré zboží přivážené z Bavorska do Čech či do Bavorska vyvážené musí projít Prachaticemi. Toto privilegium se stalo důležitým argumentem v pozdějších, takřka neustálých, sporech města s městy okolními. Největším konkurentem byly již ve 14. století Kašperské Hory, jejichž obyvatelé počali r. 1366 budovat tzv. "Zlatou cestu" přes Aussergefield (Kvildu) do Pasova.

Zároveň s rozkvětem hospodářského života se v Prachaticích rozvinula i obecná vzdělanost. Škola v Prachaticích pravděpodobně existovala již v poslední třetině 14. století a z jejích řad vzešla řada tehdejších učenců. Na sklonku 14. a počátku 15. století působili na pražské universitě: magistr Václav Menšík z Prachatic - pozdější rektor, hodnosti rektora dosáhl také Křišťan z Prachatic (od roku 1390 magister university, proslulý hvězdář a lékař vnitřních nemocí), Michal z Prachatic byl kolem roku 1406 notářem university, v čele university stál ve 40. letech 15. století lékař Václav z Prachatic. Podle tradice navštěvoval prachatickou školu i Jan Hus.

Město bylo dobýváno husitskými vojsky - poprvé 25. dubna 1420, podruhé 12. listopadu 1420. Druhý útok byl pro město a jeho obyvatele tragický - většina obyvatel byla pobita, někteří byli upáleni v sakristii kostela. Prachatice se tak dostaly do rukou táboritů, kteří zde zanechali početnou posádku. Po vyhlášení kompaktát Prachatičtí uznali Zikmunda Lucemburského za krále a 18. prosince 1436 dosáhli toho, že město bylo přijato mezi města královská. Zároveň byla císařem potvrzena všechna starší privilegia týkající se zejména solného obchodu a skladu.

Výsada královského města však nezůstala městu dlouho. V roce 1437 je císař Zikmund zastavil Janu Smilovi z Křemže. Pod novou vrchností však nezůstalo město dlouho: Smila se v roce 1439 zmocnil Oldřich z Rožmberka a držel ho v zajetí na Krumlově až do roku 1447, kdy dal zajatce popravit. Na základě padělané listiny, podle níž mu císař Zikmund 21. prosince 1421 zastavil město Prachatice a Volary s příslušnými vesnicemi, prokázal Oldřich z Rožmberka svůj nárok na město. Později prodal Oldřich Prachatice bratřím Prokopovi a Janovi z Rabštejna. Pod Rabštejny zůstalo město až do roku 1493, kdy je Ladislav z Rabštejna prodal nejvyššímu zemskému písaři a hofmistru Janu z Roupova, od něhož je pak roku 1501 koupili bratři Vok, Petr a Oldřich z Rožmberka.

I přes četné spory s okolními městy a městečky bylo 16. století pro Prachatice obdobím rozkvětu. Obchod na stezce dosáhl v 1. polovině 16. století vrcholu: Prachaticemi procházelo týdně 1200-1300 soumarů nesoucích náklad z Pasova do Čech a obráceně. Městský důchod byl mimo příjmu ze soli obohacen i o příjmy z prodeje kaprů z obecních rybníků, másla, sladu, vyhlášené žitné pálenky a také piva. Ostatně v okolí města byly zakládány mnohé nové chmelnice. Roku 1575 dokonce nařídil Vilém z Rožmberka Volarům a 32 poddanským vesnicím odběr piva pouze z Prachatic. Městu patřila i sklářská huť u Volar, která vyráběla zrcadla prodávaná až do Norimberka. Vrcholem hospodářského rozkvětu města byla koupě celého panství helfenburského s Bavororem a Strunkovicemi od Petra Voka z Rožmberka roku 1593. Město samo bylo také častým věřitelem své vrchnosti.

Nejlépe je bohatství a rozkvět renesančních Prachatic doložitelný na počtu zachovaných stavebních památek. Po roce 1507, kdy město zasáhl ničivý požár, bylo 16. století dobou nejživější stavební činnosti, často za účasti vlašských (italských) stavitelů. Ve dvacátých letech byla podél celého města vystavěna nová linie hradeb. Před původními gotickými průchozími branami byly zbudovány brány nové. Písecká (Dolní) brána s cimbuřím a s obrazem rožmberského jezdce na širokém průčelí je dodnes nádherným příkladem pevnostní stavby té doby. Uvnitř města byly přebudovány všechny veřejné stavby. V letech 1570-1571 byla vybudována radnice (dnes nazývaná Stará radnice). Její průčelí s renesančními okny je pokryto malbou (tzv. chiaruscem) na téma soudnictví. Krásnými renesančními malbami byla zdobena řada průčelí i vnitřních místností domů přímo na výstavném náměstí (Rumpálův dům, Sittrův dům, Bozkovského dům, Knížecí dům, dům nyní zvaný "U sv. Kryštofa") či v přilehlých ulicích (tzv. Haydlův dům, tzv. Husův dům, domy v Horní ulici).

V roce 1601 prodal poslední vladař rožmberského dominia Petr Vok Prachatice císaři Rudolfu II. Císař město podporoval, v roce 1609 se město stalo opět městem královským. 11. března 1620 město přísahalo věrnost králi Fridrichu Falckému a postavilo se tak na stranu českých stavů. Většina jižních Čech byla v moci císařské strany a Prachatice, podstatně vzdálené od základen stavovských vojsk, očekávaly útok nepřátelských vojsk. V květnu 1620 bylo město neúspěšně dobýváno vojsky plukovníka Baltazara Maradase. Druhý útok, vedený v září císařským generálem Karlem Buqoyem byl pro město tragický. 27. září 1620 podlehli obránci mnohonásobné přesile a dvoudenním dělostřeleckým útokům. Mnoho měštanů bylo povražděno, městu bylo uloženo výpalné ve výši 4500 zl. a znehodnocena privilegia.

Nedlouho po dobytí Prachatic bylo české stavovské vojsko poraženo v bitvě na Bílé hoře (8.listopadu 1620). Odbojné Prachatice ztratily všechny výsady a samozřejmě i svůj majetek, včetně helfenburského panství. Město bylo připojeno k panství krumlovskému a ztratilo práva města královského. 23. prosince 1621 udělil Ferdinand II. Habsburský celé panství svému nejvyššímu hofmistru - Janu Oldřichovi z Eggenberka.

Ještě v polovině 17. století bylo ve městě přes 70 zbořenišť a pustých domů. Takřka neustále v průběhu 30.leté války ve městě kvartýrovaly oddíly císařského vojska. V únoru 1641 přitáhli do města Švédové, kteří požadovali od obce výpalné 5000 říšských tolarů. Aby útrap nebyl konec, v roce 1647 bylo město postiženo morovou epidemií.

Obchod na stezce neustále upadal. Již dříve začal být Habsburky protěžován dovoz císařské soli z rakouských zemí uvalením vyšších cel na sůl bavorskou (pasovskou). Již v červnu 1564 byl vyhlášen monopol císařské soli pro území na východ od Vltavy. Po dobu třicetileté války císař dovoz bavorské soli zásadně neomezoval, neboť mezi dodavateli byla řada jeho politických spojenců. Doprava byla však i tak velice silně ovlivněna válečnými událostmi, zejména pak trvalým nedostatkem koní a povozů. Odhadem byl výnos z obchodu na "Zlaté stezce" na konci 17. století o dvě třetiny nižší než kolem roku 1670. V Prachaticích byl dokonce zřízen sklad soli císařské, později doplněn zákazem vozit sůl bavorskou do měst se skladem císařské soli (tedy i do Prachatic). Pasov tak logicky odpověděl zastavením nákupů obilí, sladu a pálenky z Prachatic. V roce 1706 byl solní sklad císařské soli přenesen do Českého Krumlova, obchod na stezce se však již nepodařilo oživit.

V roce 1719 zemřela poslední příslušnice rodu Eggenberků, kněžna Marie Arnoštka, a celé krumlovské panství přešlo i s Prachaticemi na Adama Františka ze Schwarzenberka.

Rok 1832 přinesl Prachaticům opět zkázu v podobě velkého požáru. Bylo poškozeno celkem 137 domů, včetně kostela sv. Jakuba. Po zrušení poddanství bylo ve městě zřízeno okresní hejtmanství a okresní soud. Až v samém konci 19. století lze pozorovat opětovný stavební ruch související s postupným vytvářením hospodářské základny. Významnou událostí bylo vybudování železničního spojení mezi Prachaticemi a Vodňany v roce 1893, později pak spojení s Volary. Byl tak dán podnět rozvíjejícímu se podnikání: zejména se rozvíjí obory dřevozpracující.

Samotná stavební činnost na přelomu století se na obrazu města podepsala významným způsobem: vznikly nádherné stavby německého gymnázia, studentského domova a především Nové radnice (z roku 1903 ve stylu německé novorenesance). Určitou dominantou se stala kasárna, na Dolním předměstí byla v roce 1906 otevřena nemocnice, pod svahem Libína byly vystavěny lázeňské budovy Lázní sv. Markéty.

Díky stagnaci hospodářského života v 17. a 18. století tak Prachatice nabízejí návštěvníkům a obyvatelům svou renesanční atmosféru, zastřenou jen částečně novějšími empirovými přestavbami. Zachovalé historické budovy byly důvodem, proč bylo historické jádro města vyhlášeno v roce 1981 Městskou památkovou rezervací.
 
 
CO JE NOVÉHO
16. 6. 2017
>>>

14. 6. 2017
>>>

13. 6. 2017
>>>

13. 6. 2017
 Pacienty v hospici navštívil českobudějovický biskup mons. Vlastimil ... >>>

AKCE A UDÁLOSTI
 
 
 
Film o hospici (35 min.)
 
diskusní pořad (90 min.)
 

Film k výročí 10 let hospice (20 min.)
 
 
Film o hospici ( 3 min.)
(se svolením archivu ČT)
 
 
Film o hospici (32 min.)
(se svolením archivu ČT)
 
 
 
 
 
Hospic sv. Jana N. Neumanna, Neumannova 144, 383 01 Prachatice, tel: 388 311 726, fax: 388 311 727, e-mail: info@hospicpt.cz