Před podáním žádosti o hospitalizaci Vašeho příbuzného si promyslete následující. Nejprve se poraďte s lékařem, který rozumí hospicové problematice. Nejdůležitější je stav pacienta a jeho prognóza. Ne vždy pacient potřebuje hospicovou péči, ačkoliv se to tak na první pohled může jevit. Pokud je to jen trochu možné, nejlepší pro pacienta je domácí prostředí. K takové péči Vám můžeme nabídnout poradenské služby nebo půjčovnu pomůcek. Praktický lékař Vám také může doporučit, či zprostředkovat pečovatelskou nebo ošetřovatelskou službu. Hospic volte tehdy, kdy nemocniční péče vyčerpala veškeré možnosti vedoucí k vyléčení a domácí péče nepostačuje, nebo není možná. Velmi důležitá a prospěšná je přítomnost blízké osoby u nemocného v hospici.

 

Tomu vycházíme vstříc nabídkou:
 

 

Nemusíte se zatěžovat vařením, uklízením, praním, máte čas cele na sebe a  svého nemocného blízkého. Nemusíte mít nadbytečné obavy z obtížných situací a momentů. V hospici je kolem Vás vždy přítomen někdo další, na koho se můžete obrátit o pomoc, promluvit si, poradit se. Máme-li udělat maximum pro nemocného, neobejdeme se bez Vás, bez Vašich připomínek a podnětů.

Lež má krátké nohy, důležité je pacientovi nelhat. „Milosrdná" lež působí ztrátu důvěry a mezi nemocným, lékařem i blízkými vznikají zbytečné bariéry, které nemají žádný prospěch. Pokud se tedy rozhodnete pro umístění do hospice, je nezbytný pacientův „svobodný informovaný souhlas", jenž je součástí žádosti o přijetí. Nemocný musí vědět, že lékař v hospici vědomě upouští od všech léčebných zákroků a postupů, které nevedou ke zlepšení kvality života. A naopak ordinuje takovou léčbu, která ulevuje od bolesti a kvalitu života nemocného zlepšit může.